Gastonův memoriál 2012
Gastonův memoriál je plavecký maraton,který se plave z Ústí nad Labem do Děčína.Plave se 25 km a zůčastnit se může každý kdo si troufne.Týden před touto akcí jsem se dozvěděl,že chtějí plavat dvě mé handicapované kamarádky a tak jsem se po pár dnech rozmýšlení rozhodl,že je podpořím a poplavu, plavu jen rekreačně a přišlo mi to jako obrovská výzva, tak jsem do toho šel.Na startu 25.8. 2012 jsme vzbudili trochu pozdvižení,plavci z řad policistů,záchranářů, nás zdravili hned od začátku vodáckým pozdravem ,,ahoj" a přijali moc hezky,jen na tvářích některých přihlížejících bylo vidět,že si v duchu říkají co tady chtějí dělat a je vůbec možné aby to uplavali?Na startu se mi děvčata přiznala,že se na maraton připravují čtyři měsíce a ještě jsem zapomněl podotknou,že plavou závodně a jsou hodně dobré což mi ukázali hned od začátku plavání.Po chvilce plavání mi Karolína Dadejíková sdělila,že jsme z Ústí venku a pak už se mi s Hankou Hanovou hodně rychle ztráceli z očí.Má první zkušenost s plaváním v neoprenu byla taková,že jsem se v prvních cca dvou kilometrech nemohl pořádně nadechnout a docela mě to překvapilo,ale rozdýchal jsem to a pak už ukrajoval kraulem a po znaku další kilometry.Musím se přiznat,že díky zimě po třech hodinách plavání,která mě začala vadit víc než bolest rukou a zad,kterou už jsem po určité době nevnímal jsem měl asi tři chvilky kdy to vzdám a nechám se vytáhnout do člunu,který plul mezi námi dohlížel na nás a podával nám z něho jeden prima chlapík pití a něco na zub,já se občerstvil třikrát jestli si to pamatuju dobře.Vždy když jsem plaval kolem nějakého výrazného místa,tak jsem si říkal:doplaval jsi k tomu a tomu,ale hned mě to kupodivu pustilo a plaval jsem dál a hlavně po vzkazu od holek když se dozvěděli ,že nevypadám na to doplavat do cíle,který mi vyřídil doprovod při pití,ať se na to raději vykašlu kdyby to na mě bylo už moc,jsem si řekl,že to se prostě nevzdává a tak jsem s přesvědčováním sám sebe pokračoval dál.Když jsem zjistil,že už to mam asi šest nebo sedm km do cíle ,tak jsem řekl to už bych mohl dát.Když mě doplavala skupinka plavců kteří si to plavali opravdu na pohodu,táhli za sebou občerstvovací bar s pivkem a celou cestu se smáli a bavili se,zeptal jsem se jak je to ještě daleko a bylo mi řečeno:,,Vidíš ten zámek? Tak tam je cíl,ještě nás čeká esíčko a za tím železničním mostem hned doprava ať tě nestrhne proud moc daleko ."V tu chvíli jsem si ulevil a věděl že to dám,to už by bylo škoda to teď vzdát jsem zaslechl.To esíčko bylo nekonečné,nebo mi tak připadalo a cíl byl v místě pod zámkem kde se vlévá Ploučnice s neuvěřitelně ledovou vodou a silným proudem,takže musíte vynaložit hodně sil aby jste se dostali ke břehu a to bylo údajně nejméně vody a nejmenší proud ze čtyř let co se Gastonův memoriál pořádá.Atmosféra v cíli byla úžasná a já byl šťastný i s děvčaty,které na mě čekali na břehu už v teplém oblečení,že jsme to dokázali uplavat.Karolína plavala podle oficiální časomíry 5:01:00,Hanka 5:02:00 a to holky zdržel přívoz.Můj čas byl 5:15:00 hod.
Webové stránky: https://www.cybi.cz/gaston/detail.php